"Východním hřebenem přes Ostegg a Mittelleggi"
Krásné počasí na konci srpna bylo startovacím povelem k přechodu Eigeru východním hřebenem. Začali jsme s Romanem na stanici zubačky Alpinen. Odtud 3 hodiny k chatě Ostegghütte. Cesta vede pod severni stenou Eigeru, v závěru prudký výšvih s ferratovou cestou. Chata je na ostrohu na nádherném místě s malou loučkou a výhledem na Grindelwald dole v udolí. Od chaty startují paraglidisté. V chatce je jen 12 míst a musi se rezervovat/platit dole v Grindelwaldu u Bergführerverein.
Druhý den od Ostegghütte vyrážíme ve ctvrt na 6, cesta se zvedá šikmo vzhůru na hlavní hřeben. Ráno ještě ve tmě jsme cestu našli jedině tak jsme se povesili za dvě dvojice s horským vůdcem. Mysleli jsme si bláhově že nahoře na hřebeni je předběhnem ... jenže terén byl tak těžký, že jsme lezli za nimi a po nejtěžších místech s klasifikací V nám zmizeli, hledání cesty nás pak ještě více zpomalilo, a tak jsme je viděli až daleko před sebou na lehčím terénu před chatou Mittelleggi. Cesta po hřebeni je hodně rozmanitá, v jednom místě vede dírou ve skále a dokonce plazivkou. Na těžších místech jsou obvykle nýty, ale celkem proti popisu s těmi nýty šetřili a mnoho úseků je nejištěno, takže hojně přišly k užitku friendy. Tato etapa byla technicky rozhodně nejtěžší a Roman v plasťácích vytáhnul na prvním neuvěřitelný věci. Místní se před tím těžkým úsekem přezouvali do lezaček, a když nás viděli v pohorkách tak jen kroutili hlavou. Na chatu Mittellegi jsme dorazili ve 2 odpoledne.
Místa na chatě Mittellegi je potřeba každopádně předem rezervovat. Většina lezců nastupuje na hreběn až od chaty, na kterou se dostávají od stanice zubačky Eismeer. Ubytování stojí 30CHF ale je potřeba k tomu připočíst ještě dalších 40CHF za jídlo.
Třetí den cesta od chaty k vrcholu už není ani technicky ani fyzicky ani orientačně tak náročná jako předchozí etapa. Cesta začíná kousek nad chatou neodjistěnými věžičkami s obtížností IV, asi aby odradili méně zkušené lezce. Na asi třech nebo čtyřech celkem nelezitelných místech jsou natažená tlustá fixní lana. Ale i s jejich pomocí je to místy s báglem na zádech makačka. Vyráželi jsme z chaty skoro poslední ve čtvrt na 6 a nějak před půl 11 jsme byli na vrcholu a užívali si pohled dolu do severní stěny. Jestli cesta nahoru nebyla tak těžká jako předchozí etapa, tak sestup jižním hřebenem se oproti předpokladům ukázal jako dost zdlouhavý a místy i technicky náročný. Na Monsjochhütte jsme došli až ve 4 hod odpoledne, jak Roman trefně glosoval "rozbitý jak cikánský hračky". Ani cena (6,50 CHF) nemohla odradit od zaslouženého pivka.
Jako bonus jsme si čtvrtý den dali ještě Jungfrau. Ve stanici zubačky jsme nabrali vodu a nechali zbytečné vybavení. Ale hned první kroky od východu ze stanice na ledovci přinesly - naštěstí jedinou - nehodu: na uklouzané dětské dráze Roman upadl a rozlomil foťák.
Srpen 2016
Další informace: karel@praha.cz